Konec modelářské sezóny se blíží a tak jsme natěšení na jeden z posledních závodů roku, vyrazili směr Vsetín.

Předpověď počasí slibovala slunečné počasí a vítr do 3m/s. Čím víc jsme se blížili k cíli cesty, oblaka nepříjemně tmavla! Veliké louže naznačovaly, že je právě po dešti, nicméně již nepršelo. Ze začátku jsme si připadali jako na mistrovství Polanky, ještě v 8:30hod byli přítomní pouze vyslanci našeho klubu. Postupně se začali sjíždět i další soutěžící a nakonec se nás sešlo 22.

Po přihlášení a rozdělení do skupin se v deset hodin začalo závodit. Anemometr ukazoval 0m/s a termická aktivita byla nevyzpytatelná. Jedna skupina musela shazovat na klapkách, další nebyla schopna nalétat pět minut. Mezi všemi piloty ovšem jasně vynikal Ivan Havlík (LMK Paskov). Jeho Siesta je již dokonale odladěna a pilotní umění pilota je vynikající!

Ceny pro nejlepší.Datum 15.9.2007 si můžeme zapsat jako den absolutně nevhodný pro letecké modeláře, čtyřstovkáře zvlášť.

Ráno, po příjezdu do Hořic, sice foukalo, ale šlo to ještě ustát. Poté však někdo rozhněval Větrníka a začaly zlé časy.
První kolo se odlétalo celé, z druhého tři skupiny a ředitel soutěže tuto přerušil, pro vítr dosahující 12m/s, v nárazech i více.
Hodinová přestávka posloužila k debatě o případných změnách v pravidlech a k posilnění vynikajícím podkrkonošským gulášem. Nedohodlo se nic nového a tak pro příští sezónu zůstavají pravidla nezměněna. Se zajímavým návrhem přišel Ivan Hořejší, chtěl omezit rozpětí křídel na dva metry. Takové křídlo se totiž dá postavit všemi technologiemi a případný celokompozit nebude v takové výhodě. 2,5metrové štíhlé křídlo postavit klasicky nejde a soutěž se stane obětí peněz. Řeči, že pokrok zastavit nejde a stejně to tak dopadne bych nerad komentoval. Zastávají ho hlavně ti, kteří tuto kategorii buď nelétají vůbec, nebo jen okrajově, ale o to víc mají potřebu se ke všemu vyjadřovat. Návh neprošel a je to možná chyba, které budeme za dva roky litovat.

Copak nám to přinese.: V tuto chvíli jsme měli trošičku obavy!Předpověď počasí nám tentokráte nakloněna nebyla, my však doufali v zázrak. Nestal se. Sobotní ráno bylo uplakané a obloha zatažená na čtrnáct dní. Liják střídal mrholení a naopak.

Během chvíle jsme připravili letovou plochu, ozvučení letiště i bufet a schovaní ve stanech a pod deštníky čekali na příznivější počasí. Již v pátek večer dorazili kluci z Nové Paky, kteří noc strávili pod stany na letišti. Ráno dojeli Hořičtí, Valaši a zbytek startujících. Celkový počet pilotů se zastavil na čísle 26 a to je slušné. V půl jedenácté pršet přestalo a my začali závodit.

Objevilo se několik nových modelů, předně bych se zmínil o Siestě (Top model). Je to stavebnice určená právě pro kategorii RCEJ, ovládána je výškovka, směrovka a celá odtokovka. Létá znamenitě. Jarda Šmehlík přivezl celokompozitový brus, který jsme ale v akci neviděli. Velmi hezký model postavil Zdeněk Klečka. Jeho žluťásek má ovládány křidélka a plovoucí výškovku i směrovku. Nebezpečný soupeř.

Na letišti v Kloboukách nás přivítalo letos nejhorší počasí. Vzít si kraťasy byl omyl, který mrzel ještě v poledne. 15°C a nárazy větru o síle až 7m/s, občas déšť. Soutěž začala s mírným zpožděním v deset hodin. Alespoň se trochu oteplilo. Déšť ustal a kolem dvanácté hodiny se o slovo přihlásilo i sluníčko. Veliký problém dělalo soutěžícím přistání. Na kopcovitý terén nejsou zvyklí a body za přistání podle toho vypadaly.

O krásné ceny se postarali sponzoři soutěže, firmy Mega a Alfa Model.

Konečné pořadí:
1.Lumír Němec LMK Polanka
2.Lumír Honěk NH Ostrava
3.Jaroslav Šmehlík LMK Zbyslavice

Po čtrnáctidenním odpočinku od únavného cestování přes půl republiky, vyrážíme ve čtyři ráno směr Nová Paka. Naše tři vozy si s cestou poradily velmi dobře, takže jsme na místo dorazili již před osmou hodinou. Další soutěžící se sjížděli rychle a konečný počet pilotů se zastavil na čísle 29.

Po nástupu se začalo soutěžit na pěti startovištích v šesti rundách. Mezi modely jsme žádnou novinku nezaznamenali. Co se týká klimatických podmínech je Nová Paka nevyzpytatelná. Není problém nastoupat z padesáti metrů do "nevidím", ale stejně tak můžete být z tříset metrů na zemi během dvou minut! Nedělní počasí nám přálo a termika se nás držela. Konečně. Až vypilujeme přistání pod tlakem soutěže, budeme dobří. Startovní pole je zcela vyrovnané, tak o úspěchu či prohře rozhoduje často jedno špatné přistání, nebo malá pilotní chyba.