Ceny pro nejlepší.Datum 15.9.2007 si můžeme zapsat jako den absolutně nevhodný pro letecké modeláře, čtyřstovkáře zvlášť.

Ráno, po příjezdu do Hořic, sice foukalo, ale šlo to ještě ustát. Poté však někdo rozhněval Větrníka a začaly zlé časy.
První kolo se odlétalo celé, z druhého tři skupiny a ředitel soutěže tuto přerušil, pro vítr dosahující 12m/s, v nárazech i více.
Hodinová přestávka posloužila k debatě o případných změnách v pravidlech a k posilnění vynikajícím podkrkonošským gulášem. Nedohodlo se nic nového a tak pro příští sezónu zůstavají pravidla nezměněna. Se zajímavým návrhem přišel Ivan Hořejší, chtěl omezit rozpětí křídel na dva metry. Takové křídlo se totiž dá postavit všemi technologiemi a případný celokompozit nebude v takové výhodě. 2,5metrové štíhlé křídlo postavit klasicky nejde a soutěž se stane obětí peněz. Řeči, že pokrok zastavit nejde a stejně to tak dopadne bych nerad komentoval. Zastávají ho hlavně ti, kteří tuto kategorii buď nelétají vůbec, nebo jen okrajově, ale o to víc mají potřebu se ke všemu vyjadřovat. Návh neprošel a je to možná chyba, které budeme za dva roky litovat.

Copak nám to přinese.: V tuto chvíli jsme měli trošičku obavy!Předpověď počasí nám tentokráte nakloněna nebyla, my však doufali v zázrak. Nestal se. Sobotní ráno bylo uplakané a obloha zatažená na čtrnáct dní. Liják střídal mrholení a naopak.

Během chvíle jsme připravili letovou plochu, ozvučení letiště i bufet a schovaní ve stanech a pod deštníky čekali na příznivější počasí. Již v pátek večer dorazili kluci z Nové Paky, kteří noc strávili pod stany na letišti. Ráno dojeli Hořičtí, Valaši a zbytek startujících. Celkový počet pilotů se zastavil na čísle 26 a to je slušné. V půl jedenácté pršet přestalo a my začali závodit.

Objevilo se několik nových modelů, předně bych se zmínil o Siestě (Top model). Je to stavebnice určená právě pro kategorii RCEJ, ovládána je výškovka, směrovka a celá odtokovka. Létá znamenitě. Jarda Šmehlík přivezl celokompozitový brus, který jsme ale v akci neviděli. Velmi hezký model postavil Zdeněk Klečka. Jeho žluťásek má ovládány křidélka a plovoucí výškovku i směrovku. Nebezpečný soupeř.

Na letišti v Kloboukách nás přivítalo letos nejhorší počasí. Vzít si kraťasy byl omyl, který mrzel ještě v poledne. 15°C a nárazy větru o síle až 7m/s, občas déšť. Soutěž začala s mírným zpožděním v deset hodin. Alespoň se trochu oteplilo. Déšť ustal a kolem dvanácté hodiny se o slovo přihlásilo i sluníčko. Veliký problém dělalo soutěžícím přistání. Na kopcovitý terén nejsou zvyklí a body za přistání podle toho vypadaly.

O krásné ceny se postarali sponzoři soutěže, firmy Mega a Alfa Model.

Konečné pořadí:
1.Lumír Němec LMK Polanka
2.Lumír Honěk NH Ostrava
3.Jaroslav Šmehlík LMK Zbyslavice

Po čtrnáctidenním odpočinku od únavného cestování přes půl republiky, vyrážíme ve čtyři ráno směr Nová Paka. Naše tři vozy si s cestou poradily velmi dobře, takže jsme na místo dorazili již před osmou hodinou. Další soutěžící se sjížděli rychle a konečný počet pilotů se zastavil na čísle 29.

Po nástupu se začalo soutěžit na pěti startovištích v šesti rundách. Mezi modely jsme žádnou novinku nezaznamenali. Co se týká klimatických podmínech je Nová Paka nevyzpytatelná. Není problém nastoupat z padesáti metrů do "nevidím", ale stejně tak můžete být z tříset metrů na zemi během dvou minut! Nedělní počasí nám přálo a termika se nás držela. Konečně. Až vypilujeme přistání pod tlakem soutěže, budeme dobří. Startovní pole je zcela vyrovnané, tak o úspěchu či prohře rozhoduje často jedno špatné přistání, nebo malá pilotní chyba.

Hořice - vítězové:
Hořice, 28.4.2007


Tak jsme se vrátili z letos první soutěže RCEJ. Konala se 28.4. v Hořicích a my se vydali na cestu ve složení Ivo Kurečka, Lumír Němec, Radim Barč a  Petr Vyležík.

Cesta proběhla v pohodě, ale to je asi jediné pozitivní, co můžu napsat! Přijet, vidět a zvítězit už dneska nejde. Hoši v Čechách trénují a je to znát. Počasí bylo ideální, slabý vánek, jasno a silné termické proudění které však občas vystřídal pořádný klesák. I přes takřka super podmínky se soutěž neobešla bez havárií. První jsem to odskákal já, při přiblížení na přistání se model najednou sklopil špičkou k zemi a nereagujíc na jakýkoliv povel vysílače se zastavil až v půdě. Ivovi se stalo něco podobného ale jeho model na přitažení zareagoval, ovšem tak prudce, že křídla jen zatleskala. Lumír zase přerazil náběžku při přistání. Model Petra Vyležíka přežil bez úhon.

Sešlo se nás 24 pilotů a tak se startovalo na pěti stanovištích a soutěž pěkně odsýpala. Rozdíl mezi prvním a druhým v pořadí byly DVA body. Vítěz nasbíral 2078 bodů ze 2100 možných. K tomu, myslím, není třeba nic dodávat.