Po delší soutěžní odmlce jsme opustili vodou sužovanou Ostravu a vydali se směrem k Olomouci.

Modelářský klub při SMTe Mariánské Údolí pořádal svoji první soutěž RCEK a tak byli všichni zvědaví, jak to dopadne. Můžu hned napsat, že i přes nepřízeň počasí odvedli pánové a dámy vynikající práci. I přes vytrvalé deště byla plocha perfektně připravena. Před občasnými přeháňkami nás a modely chránily připravené přístřešky.

Tak se nám po zimní přestávce roztáčí kolotoč soutěží RCEK a RCEJ i na Moravě.

V sobotu jsme se sešli ve Vsetíně k prvnímu dílu Valašské termiky. Počasí se po dlouhotrvajících deštích umoudřilo a připravilo nám slunečné, i když po ránu chladné ovzduší.

Byl vidět jednoznačný přechod na 2,4GHz technologii, z 28 soutěžících ji použilo 23 pilotů.
V motorech převládají oběžky s kV kolem 1800ot/min s vrtulemi 10/6, aku od 1000-1800mAh.

Valašská termika 2009 je za námi a můžeme tedy bilancovat. Hned v úvodu musím poděkovat pořadatelům za dobře odvedenou práci, připravili pro nás výtečný seriál tří závodů a myslím si, že se nenajde nikdo nespokojený s průběhem soutěží, o vlastních výkonech soutěžících nemluvím. Každý ze závodů nabídl něco jiného, v prvním klání se střídala neskutečná termika s ještě neskutečnějšími „klesáky“, druhý závod jsme odlétali v dešti a poslední byl krásnou tečkou za letošní sérií s přímo ideálním počasím, které se projevilo i na celkové náladě snad všech závodníků. Vše probíhalo v klidu, bez emocí, soupeři si nabízeli vzájemnou pomoc, prostě relax.

Tak máme za sebou další závod pořádaný podle pravidel „RCEK“, dle kterých se létá také na Slovensku a v Maďarsku. Ze Slovenska k nám zavítala početná skupina závodníků a nazvat soutěž mezinárodní není vůbec přehnané.

Co mě těší nejvíce je fakt, že se potvrdily úvahy o tom, že když někdo vypne ve 30 sekundě, ostatní ho budou následovat. A takový někdo se našel prakticky v každé skupině. Počáteční výška se v drtivé většině letů blížila 250 metrům. Na druhou stranu je nutno podotknout, že se závod odehrával za přímo ideálních podmínek a taktizování bylo cestou k úspěchu.

Po delší odmlce vyrazila naše skupina na další ze soutěží, na klání RCEJ+RCEJ AC do Valašských Klobouků.

Prostředí místního letiště už dobře známe, přesto nás má vždy čím překvapit. Předpověď počasí hlásila polojasno, vítr 8-9m/s. To se vyplnilo s tím, že větřisko bylo neskutečně nárazové a vzduch turbulentní až běda.
Podepsalo se to na přistáních, které byly oříškem i pro nejostřílenější z nás a snad každý si veze domů alespoň jednu nulu za přistání. Taky nebyla nouze o rozbité modely, ať už ve vzduchu nebo hlavně při přistávacím manévru.

Závod byl rozdělen do dvou kategorií, RCEJ a RCEJ AC. Začíná to být trošku problém, protože až na pár jedinců se všichni zúčastňují obou kategorií.