První červnová sobota již tradičně patří soutěži na našem domovském letišti v Polance a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Trošku nás strašila předpověď počasí, ale nakonec nás přivítal krásný den s teplotou kolem 26°C a příjemným větříkem, který jen v nárazech dosahoval 5m/s.

Hned na začátku musím velmi poděkovat holkám v bufetu, časoměřičům, obsluze PC i audia a vlastně všem, kteří přiložili ruku k dílu. Tady jen upozorním, že již platí letní čas:-)! Obrovské poděkování patří také sponzorům naší soutěže,jmenovitě firmám JETI model,

Tak, na podruhé nám to vyšlo!

Po sobotě strávené kvůli dešti ve stanu, se Hraničtí rozhodli soutěž RCEK uspořádat hned v neděli, na kterou byla předpověď počasí mnohem přívětivější.
Po příjezdu nás přivítala mlha a nízká oblačnost, která se však začala po deváté hodině rozpouštět. Prosvítající sluníčko příjemně zvyšovalo teplotu, vítr se držel v přijatelných mezích a tak šestnáct pilotů, kteří si našli do Hranic cestu, očekávalo pohodovou soutěž.
Pořadatel vytyčil osm startovišť,

Oblíbený seriál tří soutěží, Valašská termika, se nám letos smrsknul na závod jediný.

V sobotu 21.5. se nás sešlo 26 v kategorii RCEK a 12 v RCEJ. Navštívil nás také slovenský kolega Paľo Polonec z Martina. Kolem druhé hodiny však musel z rodinných důvodů soutěž opustit. Škoda, vedl si skvěle.

Polanský tým byl kompletní, současná sestava je pětičlenná a rozhodně se v soutěžním poli neztratila.

Předpověď počasí neslibovala nic dobrého

Pokud se mě někdo zeptá, na koho se má na Moravě obrátit s organizací špičkové soutěže, odpovím jednoznačně. Zdeněk Malčík z Mariánského Údolí. Ten chlápek to fakticky umí !

Pro 27 příchozích připravili nádhernou plochu, zajistili stánek s občerstvením, areál ozvučili tak, že by i lecjaká párty bledla závistí. Alešův software nás bezchybně provedl od prvního kola do odpískání finále. Sedm startovišť, žádné protesty a pouze jeden rozbitý eroplán. Co více si přát?

Řady pilotů rozšílil i výrobce Daidala Martin Bílek a několik dalších noviců, kteří po rozkoukání určitě „zatopí“ i starým borcům.

Tak nám to zase začíná!

A hned se ptám Aleši, Zdeňku, Ivane kde jste byli?

Třebíčské letiště je krásně upravená plocha, na kterou je radost se vracet. Bohužel, tentokrát si našlo cestu do Třebíče pouhých čtrnáct pilotů.
Co mě zaujalo jako první, byla absence PC, tiskárny, ozvučení…