20°C, mírný větřík, po obloze pomalu plavou bílé obláčky, fantastické podmínky k čemukoliv. Jen ve Vsetíně ani taková idylka nestačí ke klidné soutěži. To údolí je termicky zakleté! Aby jste tady byli úspěšní, potřebujete kromě zkušeností a umu i malinko štěstí.

Přijeli jsme před osmou a to už byli utáboření Malčíci, Ditmarovi i duo Vaňurů. Tak rychle poskládat modely a hurá za nimi na zkušební lety. Po chvíli dorazil Aleš krátký a postupně všech 26 soutěžících. Mimochodem, nový Alešův Daidalos je impozantní, moc povedený model.

První kola byla ještě relativně klidná, žádné silné stoupáky a tak rozdíly mezi jednotlivými soutěžícími byly v rámci normy. Bohužel se s technickými problémy potýkal Ondra Matula, který ale se svým modelem dokázal přistát bez větší újmy. To Pavel Kovařík takové štěstí neměl, stačila chvilka nepozornosti a ztratil svůj model z dohledu, ten se zapíchl v nedalekém poli. To samé potkalo Libora Kristiana, s modelem nad 400m vysoko se nesmí ani mrknout. Kdyby vysunul brzdy, vše mohlo dopadnout dobře, tak model řítící se kolmo dolů na neskutečné rychlosti viděli snad všichni, kromě Libora. Pak prudce přitáhnul, ozvalo se několik křupnutí a již neřiditelný model se zřítil do blízkého lesa. Po více než hodině objevil svůj model zavěšený ve větvích stromů. Bylo to první soutěžní nasazení nového modelu, nalezená elektronika je slabou náplastí.

Na vícero modelech se objevilo uložení ocasních ploch do kříže, vídaného hlavně u házedel. Snad by mělo přinést lepší vlastnosti modelu při kroužení. Taky motory Keda, používané kolegy z Ikarusu podávají slušný výkon a zatím nehoří. Asi jeden podrobím zkouškám.

Během dne byly k vidění jak fantastické výkony s vytáčením termických bublinek z velmi malé výšky, tak i velké chyby při rozpočtech na přistání, nebo i totální rozpad a tím zkažený jinak vynikající let. Některé „klesáky“ byly ale tak silné, že z nich prostě rychle vyletět nešlo!

Po třech základních kolech následovala pauza na oběd a poté se dolétala zbývající dvě kola základní části. Ty ještě zpestřila srážka modelů Jana Hoňka a Luboše Vaňury, kteří své lety museli opakovat.

Do šestičlenného finále postoupili tito borci v pořadí: Kurečka, Barč, Vaňura, Z. Malčík, Odehnal, Krátký.

A začalo jednokolové finále. Pro mě nesmyslně vypnul už v desáté sekundě Aleš Krátký, letělo se pouze jedno kolo a po celém dni nebyl předpoklad tak rozšířené termiky. Ostaní Aleše nenásledovali a vypínali po 30-40 sekundách. Termika se nakonec vyskytovala v míře ten den nevídané a byl problém udržet s modelem vizuální kontakt. A šlo se na přistání, vše vypadalo dobře kdyby…
Od 14min 45sec nešlo zvukové odpočítávání a jelikož s tím nikdo nepočítal, tak to bylo přistávání na náhodu. Toto je jediná (i když výrazná) kaňka na jinak skvělém a velmi dramatickém závodu.
Po uklidnění vášní se všichni finalisté s jury dohodli, že budou akceptovat výsledky finále a toto se opakovat nebude.

Konečné výsledky :

1. Luboš Vaňura
2. Zdeněk Malčík
3. Radim Barč
4. Ivo Kurečka
5. Franta Odehnal
6. Aleš Krátký

Kompletní výsledky na stoupak.cz

Fotky.

Pro lmk.polanka Radim Barč