Na náš poslední letošní závod jsme vyrazili do blízké ciziny, na letiště v obci Horky u Žiliny.

Sestava tradiční- Barč, Kurečka, Kristian, Odehnal.

Jelikož bylo v kategorii F5J přihlášeno asi 30 pilotů a v malých outrunerech (RCEK) dokonce 42, rozhodnul pořadatel o posunutí začátku soutěže na 8:30hod. Myslím, že stojí za úvahu „standardizovat“ dřívější začátky soutěží vždy. Na vše je více času, pokud nás spaluje slunce, dříve mu unikneme, když je nehezky máme čas přečkat dešťovou přeháňku.

Tak jsem se konečně dostal k měření opadání Daidala.

Dnešní ráno sice nebylo ideální, už v 6:45hod při rozednění trošku foukalo, čekat déle jsem už ale nechtěl. Čas 6:50- 8:25hod, teplota 10°C, vítr odhadem 2-3m/s (anemometru je totiž dobře doma).
Stoupání trvalo vždy 20s a následoval kluz, do kterého jsem se snažil nezasahovat. S ohledem na vítr však byly korekce letu častější než bych si přál. Dosahovaná výška je 220-230m.
Zkoušel jsem kluz s odtokovou v „nule“, tak i se zakřivením.

Soutěžně létám již několik sezón, ale aby jediný model během pár měsíců zcela ovládl startovní listinu RCEK na moravském poli nepamatuju. Byly tady jisté náznaky, Siesta, Q10, vždy však šlo jen o jednotlivé kusy. Až letos Martin Bílek z fy. YPSI vypustil na oblohu model, který od první chvíle budil zaslouženou pozornost – Daidalos.

Začalo se rozpětím 1800mm které se postupně natáhlo na rovné dva metry. Konstrukce pěna-sklo již byla odzkoušena na F3K modelech téhož výrobce a tak technologii výroby má Martin dokonale zvládnutou. Na výběr jsou ocasní plochy klasického uspořádání nebo „motýl“, lomení křídla od jednoduchého V až po několikanásobné lomení.

V roce 2010 se zástupci našeho klubu vypravili na devět soutěží kategorie RCEK pořádaných V České republice. Někteří nás reprezentovali i za hranicemi a pokud mi poskytnou výsledky, rád je doplním.

Umístění polanských je tedy následující:

Ve Vsetíně jsem teda vyhořel a to doslova!

Ale pěkně popořádku. Všechny servery předpovídající počasí věštily na sobotu hrůzné počasí s trvalým, vydatným deštěm a větrem atakujícím 10m/s. I přes tuto strašidelnou předpověď se okolo osmé sešli na letišti v Janové všichni přihlášení. Jen Aleš měl malé zpoždění, nikoho to však nepřekvapilo, objeví li se na trase objížďka, nastane problém.

Po nástupu se rozlosovaly skupiny a šlo se na to. První kolo se odlétalo za ideálního počasí, bylo však taky posledním,