Tentokrát jsme začali násedem, nebo jak se jmenuje nástup při kterém se sedí :-).
Soutěžící byli seznámení s programem, organizací a poprvé na Moravě s funkcí surerrozhodčího.
Při samoměření dobrá pojistka, není to nic nového, ale kdyby někdo nevěděl, tak pověřená osoba si tajně před letem vybere jednoho pilota a toho měří. Při odevzdání kartičky se porovnají naměřené časy a odečtená hodnota z výškoměru. „Novinka“ byla přijata s nadšením.

Pro značně omezený prostor našeho plácku byl bufet (pouze čaj a kafe) řešen samoobsluhou.

Doba RCEK na Moravě a ve Slezsku je pravděpodobně za námi a tak můžeme bilancovat. Zástupci našeho klubu podávali po celý rok vynikající výkony a jedinou kaňkou sezóny je slabá účast na MČR v Hořicích. V příštím roce nahradí v našich krajích „káčka“ nová kategorie malých elektrokluzáků s výškoměrem RCEV, zkušební soutěže proběhly bez potíží a tak snad v nové sezóně uvidíme kromě známých tváří i novou krev.
V celostátním žebříčku se v sezóně 2013 umístili zástupci LMK Polanka na těchto pozicích:

2. Radim Barč
8. Franta Odehnal
12. Libor Kristian
16. Ivo Kurečka
21. Petr Slezák
61. Jiří Kremer
78. Ivan Holínka

Na jednotlivých soutěžích jsme si vedli takto:

28.4.2013 Trnávka
1. Barč

Důstojné loučení s RCEK, tak lze popsat sobotní soutěž v Přáslavicích u Olomouce.
I přes nepříznivou předpověď se sešlo sedmnáct chlapců a chlapů, aby si navzájem poměřili síly v na Moravě skomírající kategorii elektroletů RCEK.

Všechny přítomné trápila nízká oblačnost a o ztráty vizuálního kontaktu nebyla nouze. Termiky nám pozdní léto taky nedopřávalo a tak vidět model kroužit bylo spíše výjimečné. Motor nezačoudil nikomu, srážka žádná, protest žádný, o čem vlastně psát. O rychlosti! O rychlosti, jakou lze odlétat celou soutěž. V šesté minutě se vyhlásí přípravný čas další rundy, na nikoho se nečeká a po odlétání finálového letu můžeme být na lehce pozdní oběd doma.

Alespoň účastníky finále ale představit musím:

Událostí roku je pro RCEK komunitu Mistrovství republiky. Letos, nevím proč, zástupci Moravy a Slezska vyrazili v počtu pouhých tří kusů a to je sakra málo! Já a Ivo Kurečka za Polanku, Aleš Krátký za Dino. Odjezd z Ostravy v pátek ve 12:30, plánovaný příjezd do Hořic 16:00hod, takhle jsme si to naplánovali a plán beze zbytku dodrželi. Zbytek našich plánů však vzal za své již druhý den večer, kdy byly známy průběžné výsledky.

Ale popořádku, postavili jsme stany pro sebe, nabíječky i éra a šli se přivítat s ostatními. Potom někteří testovali klidný podvečerní vzduch a nám začínalo být jasné, že je něco špatně. Po letos zrušeném omezení motorů nastala změna, která na východ od Hradce nedorazila.

Sraz byl v sedm a světe div se, celý realizační tým byl na místě včas. Vybudovali jsme zázemí, vyzkoušeli nový systém ozvučení, nezávislý na 220V a nastal čas přivítat první z dvacítky soutěžících.

Pro dvacítku pilotů bylo vytyčeno sedm přistávacích bodů, každý borec měl k dispozici pět letů v základních skupinách a sedmička nejlepších si to nakonec rozdá v jednom finálovém letu.

Panovalo příjemné počasí, snad jen vítr byl chvílemi příliš silný, ale to nemohlo narušit hladký průběh soutěže.