Pokud počasí dovolí - na letišti „Na Fialové louce“, pravidelně každou sobotu a neděli v odpoledních hodinách, nepravidelně pak rovněž v pracovní dny odpoledne.
Mám začít o F5J, RCEV, nebo opět a znovu vyzdvihnout práci Potůčků a Malčíků?
Začnu poděkováním, oni si to zaslouží. Děkuji za fantastickou soutěž, neméně kvalitní grilované speciality a celkový servis. Díky, díky, díky!!!
Dorazil jsem až v sobotu po obědě a tak stihnul jen závěrečná kola a finále F5J. Za ideálních podmínek vykružovaly tyhle orchideje každou nulku. Některé stroje už mají jen lehce nad 1200g, kdo si tipne, kde je hranice? Létají však krásně a když se spojí s dobrým pilotem, je na co koukat.
Jen ty tři finálové lety mi přijdou moc, jak pro piloty, tak pro diváky, ale to je jen můj problém.
A protože jsem nevyrušoval, vyhrál Marko Gaľa, jen těsně před Vlastou Vostřelem.
Něco musím F5Jčkařům vytknout, vyžrali jste nám počasí, zcela!!!
Následovalo posezení u prohýbajících se stolů a hokeje. Moudře se diskutovalo až do půlnoci. A taky jsme sledovali předpověď počasí, která se beze zbytku vyplnila. Ba co víc, předčila očekávání.
Od rána foukalo dost, k poledni se vítr změnil ve větřisko s nárazy přes 10m/s.
V RCEV se sice smí pustit znovu motor, ovšem za cenu nemožnosti opakovat let. A tak se běhalo pro modely do pole hodně často. Vypínací výšky byly na panující podmínky překvapivě malé, častokrát proto, že model v tom větru výš za 30 vteřin nevylétl (nejen můj případ). I když se éra nakládala co do nich vešlo, nebylo to nic platné a návrat proti větru byl neřešitelný problém. I velmi dobří piloti přistávali tam, kde měřící páska nedosáhla. S podmínkami se prali všichni, ale někteří to zvládali o něco lépe. Nejlépe se s tím vypořádal Petr Dušek, následován Petrem Koláskou a mnou.
Začíná se mi líbit systém bez finálových letů, všichni si zalítají stejně a odpadá hodinové čekání na finalisty.
Hlubočkám a Přáslavicím stokrát zdar!