Pokud počasí dovolí - na letišti „Na Fialové louce“, pravidelně každou sobotu a neděli v odpoledních hodinách, nepravidelně pak rovněž v pracovní dny odpoledne.
Tak nevím, letos třetí soutěž a opět počasí na draka. Na Trnávce zima, v Polance vichr a dnes na Dinu mírný, ale celodenní déšť. Přiznejte se kluci, kdo zlobil!?!?
Co mě naopak potěšilo bylo to, že nikdo nebrblal ( ani Petr ne ) a lítalo se přesně podle instrukcí ředitele soutěže.
Hned z rána předvedl rychlostní rekord Ivo Kurečka, kterému nešel vypnout motor. Nezbylo nic jiného, než se pokusit vypnout a zapnout vysílač. Vypnout šel, zapnout už nikoliv. Vysílač hlásil „motor poloze ON“, takže chyba byla asi v přepínači. Vzorně nastavený fail save ale navedl model k hladkému přistání asi 300m od letiště! Tady se pečlivé nastavení vyplatilo!
21 pilotů, to jsme opravdu nečekali. Odhady byly podstatně skromnější. Takže zájem tu zatím je.
Co nám moc nepřeje, je počasí. Nárazy větru přes 11m/s a dešťová přeháňka naštěstí odradila jen jednoho pilota.
Na nástupu jsme si ujasnili pravidla. Létáme podle pravidel F5J s těmito výjimkami, pro nás klasické uspořádání přistávacích bodů a starty i přistání bez určení směru. Pět základních kol, jedno sedmičlenné finále, jinak snad bylo dodrženo vše.
Zvuk, počítač i nové hodiny z dílny Dino klubu fungovaly hned napoprvé, SORG nás rozdělil do tří skupin po sedmi a vše klapalo,
Po zimní přestávce Vás opět vítáme u seriálu soutěží kategorie RCEK ...
A stejně jako minulý rok začínáme v Trnávce, kde své soutěže organizuje LMK Ikarus.
Loni byla ukrutná kosa a letošní rok to taky vypadalo všelijak.
Mrholení, 10°C, naštěstí jen slabý vítr do 5m/s, taková slota nás ráno rychle probrala a tak se mohlo po drobných problémech s počítačem začít.
Použitá technika byla prakticky totožná s tou, kterou jsme před zimou uložili k spánku. Jedinou výraznější změnou bylo značné rozšíření devítizávitů od Dualsky.
Nádherný závěr sezóny.
Tak by šel krátce popsat velmi vydařený závod v Přáslavicích, který uspořádala Stanice mladých techniků z Mariánského Údolí.
Jen po ránu nás potrápil déšť, který naštěstí uposlechl předpověď počasí a takřka na minutu přesně ustal.
Na nástupu se sešlo 22 letuchtivých modelářů, kteří pozorně naslouchali slova pana řídícího a beze zbytku se jimi po celý den řídili.
Pět základních kol a jedno finále, sedm startovišť, čtyři skupiny v kole a 7 finalistů, takto byla soutěž vypsána.
Předposlední letošní bitva na Moravském poli se odehrála na Dinoletišti, za slušného počasí, ale v počtu jen 17 pilotů.
Při příjezdu nás vítají nové ukazatele, u stanu časoměřičů vlaje prapor Dinoklubu, na ploše nové měřící pásky. Ještě posekat okolní stromy a bude to tady dokonalé.
Takže průběh.
Šest startovišť, tři skupiny v kole, pět základních kol a jedno finále. Při tomto stavu nemáte šanci vydechnout, buď letíte, nebo děláte pomocníka, případně měříte. Myslím, že zhruba hodinová přestávka na oběd přišla všem vhod.