Pokud počasí dovolí - na letišti „Na Fialové louce“, pravidelně každou sobotu a neděli v odpoledních hodinách, nepravidelně pak rovněž v pracovní dny odpoledne.
Po roční pauze jsme opět zavítali do Hranic.
25 přihlášených je dosavadní rekord kategorie RCEV, počet chyb kterých jsem se v soutěži dopustil je zase rekord můj.
Nebe bez mráčku, mírný větřík a teplo, či horko nás provázelo po celý den. Termika byla, ne že ne, jen se mi dařilo se jí vyhýbat a to dokonale. Pokud nenosilo celé nebe, neměl jsem šanci. Naštěstí byli na místě borci, kterým se dalo tleskat ve stoje.
Výborně létali oba hoši z Čech, pánové Kubica a Dušek, Petr navíc předvedl bleskovou opravu svého modelu poškozeného hned dvakrát, při "přistání" a potom při opravě. Navíc nám vyfoukli dvě místa ve finále!
Finále bylo opravdu zážitkem. Borci vypínali proklatě nízko a nemůžu nevyzdvihnout výkon Aleše Krátkého, který už snad přistával, ale zachytil stoupavý proud a finálový čas naplnil. Měl jsem tu čest měřit Honzu Kubicu, opravdu létá rád daleko a nízko! Třepali jsme se oba, finálový čas ale Jan naplnil také beze zbytku. Petr Malčík je pro mě chlapec bez nervů, pilotuje skvěle, rozhoduje se okamžitě a správně, zasloužené vítězství!
O Polaneckém týmu napíšu raději někdy jindy.
Medajlisty jsou:
1. Petr Malčík
2. Jan Kubica
3. Aleš. Krátký
Po celou dobu soutěže byl k dispozici bufet s jídlem i nápoji za což pořadatelům děkujeme. Soutěž proběhla bez protestů a v poklidné atmosféře, dík celému Hranickému týmu. Přesto jsem dorazil domů jako opařený.
Pohled na soutěž rukou Petra Duška.
Následuje delší soutěžní pauza, další klání je na Dinu v červenci!
Do té doby nazdar.