Tentokráte nám předpověď počasí slibovala modré z nebe a odborníci na meteo se opravdu nespletli. S krásným ránem a plni očekávání jsme rutinně postavili soutěž a myslím, že to nebylo více než za hoďku, parta našich borců prostě šlape jako tým F1. Mirek Stryk zajistil navíc skromné občerstvení a superrozhodčího ve své osobě navrch.

Pozdravili jsme přijíždějící borce z okolí a dokonce přijela delegace, která nás velmi potěšila, Petr Dušek a Radek Janovský z České kotliny, díky nim získala soutěž celorepublikový punc. Po krátkých testovacích letech a seznámení se vzduchem, proběhl předsoutěžní infoservis kdy jsme se dozvěděli, že se poletí 5 kol a 1 škrtačka. Minimální výška průletů nad depem je na výši stožárku a s tím, že pokud tam někdo zahučí tak kromě penalizace dostane i ránu pěstí od dotyčného majitele vozu :) . Prostě ideální pohoda. Takhle to vypadalo před prvním soutěžním startem. Vše dokonalé, vychytané a vyladěné.

Ale jak píše klasik “nic není jak se zdá”, kolikrát jsme to už slyšeli. Hned první let zahájili kolegové Ondra Matula a Jan Honěk rakeťáckými výškami 211m a 220m. Tomu se říká start. Záhy se však ukázalo, že pro první kola nebyli tak daleko od potřebné reality. A někteří zúčastnění jen nevěřícně koukali jak je možné v tak krásném dnu být dole za cca 5min. Překvápko ale letos opravdu nic nového pod Polaneckým sluncem.

V této souvislosti je třeba zmínit heroický výkon Pavla Kovaříka, který vyhrál boj nad neprostupnou řepkou olejkou a razicím výkonem 20m za 30minut vyrval přírodě zpět svůj model a s neutuchajícím zápalem pokračoval dál v soutěži. S fungl novým Zenem dnes do soutěže vystartoval Aleš, bohužel tradičně mu z něj za letu a přistání občas něco upadlo a vyskočilo a tak vrcholným kouskem byl let, kdy to prostě nějak celý let dřelo, ne a ne to vytlačit nahoru a když se přiblížil na přistání bylo hned jasné, že s točící se vrtulí bez brzdy to fakt nepůjde. Asi jsem stál moc blízko a ten bacil chytil, protože hned v dalším letu se mi povedlo při opakovaném startu zresetovat svůj regulátor Rotostar o čemž už bylo lecos popsáno tím, že jsem neměl vypnutý motor na vysílačce a odbrzdil jsem i já. O kráse letu s točící se vrtulí nemá cenu psát. Letí to, chvíli i stoupá ale blbě a hlavně klesá :( . Zapsal jsem si zasloužených 276 bodů a šel programovat a hustě nadávat do ústraní depa.

Mezitím se soutěž dostala do skvělé pohody, startovní výšky klesaly ale rozhodně to nebyla nuda a kdo na chvíli nedával pořádně bacha kam a proč letí, tak kráčel předčasně z plochy.

Soutěž spěla kvapem do svého závěru, moderátor soutěže Jarek Osoba měl režii pevně pod kontrolou. A ani tentokráte Aleš, ale pro změnu se 100”, neodolal pokušení dát si z 21m náš svatý kopeček vedle lesíku a opět famózně uspěl. Stává se z něj taková místní atrakce, ještě jednou a navrhnu za náš klub výrobu pamětní plakety za statečnost.

Blížili jsme se do finále klání. Docela dozlatova propečeni a vygrilováni za dnešní den jsme napjatě očekávali vyhlášení výsledků této zdařilé a veselé soutěže. Po krátké pauze před soutěžící předstoupil ředitel soutěže Radim a začalo vyhlášení výsledků a rozdělování cen.
Nejprve cena útěchy za statečné poslední místo v pořadí získal Franta Holešínský a za kategorii “čas vs výška” a hloubkového pilota s nejnižším ponorem pod kopeček získal cenu Aleš Krátký.

A pak to přišlo, co nikdo nečekal a vážně neplánoval, totální ofenzíva pilotů LMK Polanka na čele soutěže!

Takže:
1. Petr Slezák
2. Franta Odehnal
3. Radim Barč

No prostě nové klubové dresy dělají divy ! Victory !!!

Děkujeme všem zúčastněným za krásný společný letový den a obzvláště přespolním za to že vážili dalekou cestu až k nám a těšíme se zase příště ! Petr S.

Výsledková listina

Fotky 1

Fotky 2