Víkend 8. -9. 9. 2012 patřil historicky prvnímu Mistrovství České republiky kategorie RCEK.

Na letiště Chomutovského modelářského klubu jsme se začali sjíždět již v pátek. V podvečer už mnozí poctivě trénovali a snažili se objevit specifika místní plochy. Došlo i na první srážku modelů, naštěstí bez fatálních následků, zatím.

Mistrovský závod byl vypsán na osm základních kol a dvě kola finálová, do kterých nastoupí deset nejzdatnějších. To vše rozděleno na šest kol v sobotu a zbytek v neděli. 35 přihlášených pilotů, 9 startovišť s krásnými časoměřičkami, startér, hlavní rozhodčí, jury, všichni připraveni vydat ze sebe maximum!

Po nástupu, na kterém se upřesnily bezpečnostní zóny a organizace na startovištích nastala přejímka modelů. Tyto byly zkontrolovány a následně označeny všechny jejich oddělitelné části. Během celé soutěže proběhlo mnoho namátkových kontrol vrtulí, hmotnosti i motorů. V tomto ohledu byli rozhodčí nekompromisní a po přistání se nesmělo s modelem jakkoliv manipulovat, ale pod dohledem časoměřiče zamířit rovnou k váze, případně měrce.

V sobotu panovalo větrné počasí a bylo zajímavé pozorovat taktiku soutěžících. Někdo motoroval 20, jiný 30 a další třeba 40 sekund. Byly k vidění maxima i pětiminutové lety, přistání za sto i do pole. Někdy vysoko, jindy daleko. Docházelo k vizuální ztrátě modelů a jedno kolo dokonce řídilo devět pilotů sedm letadel. Tady je scénář vždy stejný, někdo zpozoruje padající model a zakřičí, v tu chvíli všichni piloti zkusí levou a pravou zatáčku a spokojeně letí dál, diví se až před přistáním.

Při čtyřech skupinách v kole jsme vše i s pauzou na oběd stihli do pěti a po večeři mohla začít plánovaná debata.

Ohledně místa konání příštího mistráku došlo ke shodě a jeho uspořádání přislíbil Petr Dušek v Hořicích. Co se pravidel týká, poměrně silný byl hlas, že pravidla žádnou změnu nepotřebují, načež vždy následovala odpověď: tak dobrá, jen bychom mohli změnit, vypustit…
Zeptal jsem se, co nastane, když omezíme motory pouze rozměry a žádný komerční produkt nebude dosahovat kvalit speciálního motoru vyrobeného na zakázku, kterým budou vybaveni jen vyvolení. Že by byl AXI vrcholem techniky si totiž nemyslím. Odpověď zní: tak to budeme řešit. Já se jen ptám, proč tedy chceme mermomocí měnit současné znění, když se zatím nevyskytnul žádný problém.
A když se někomu nelíbí styl létání RCEK, ať létá jinou kategorii, třeba F5J FAI, co je nám po tom.

Neděle nám připravila nádherné podmínky a po prvních průzkumných letech bylo jasné, že si první desítka jen pohlídá své pozice. Byly k vidění i lety na 15 sekund motoru, samozřejmě hlavně těch, kteří již neměli co ztratit. Pak šel na start Petr Slezák, výborně létající a po sobotě třetí muž průběžného pořadí. Při stoupání ztratil svůj model z očí a ten se při střemhlavém letu rozpadnul. Ještě jsme ho dokázali opravit, ale propad na konec druhé desítky byl krutým trestem za chvilkovou ztrátu koncentrace. Model Aleše Krátkého zase přišel při srážce o celou směrovku, Aleš vše ustál, s poškozeným modelem bravurně přistál, opravil ho a stihnul nastoupit k opravnému letu.

Po osmi odlétaných kolech do finále postoupili tito borci v pořadí:

1. Ladislav Bednář
2. Stanislav Perkovič
3. Radim Barč
4. Milan Chalupník
5. Luděk Mareš
6. Zdeněk Malčík
7. Radek Malčík
8. Aleš Krátký
9. Vladimír Čermák
10. Martin Mühl

Finále zmrazilo úsměv nejednomu pilotovi. Po dopoledním bezstarostném „poletování“ nastalo krušné odpoledne.
Zleva letící modely křížily cestu modelům letícím zprava v naději, že tam bude vzduch alespoň o trošku lepší, nebyl. Smutný pohled na beznaděj a zmar v očích většiny zúčastněných. Někteří se i s nastalou situací vypořádali se ctí a po zásluze obsadili přední příčky. Jen poznamenám, že moje lety v trvání asi 10 a 5 minut stačily na krásné šesté místo.

Po dvou finálových kolech jsme poznali prvního Mistra České republiky kategorie RCEK, kterého následovali:

1. Chalupník Milan
2. Mühl Martin
3. Perkovič Stanislav
4. Malčík Zdeněk
5. Mareš Luděk
6. Barč Radim
7. Bednář Ladislav
8. Malčík Radek
9. Krátký Aleš
10. Čermák Vláďa

Za povšimnutí stojí hlavně druhé místo juniora Martina Mühla!

Zbytek polanského týmu se umístil takto:

15. Ivo Kurečka
16. Petr Slezák
28. Jiří Kremer

Děkujeme organizátorům za krásné, výborně připravené a zorganizované závody, kde nic neskřípalo a nasadilo laťku poměrně vysoko.

Výsledková listina je na stoupak.cz

Několik fotek.

Pro lmk.polanka Radim Barč