Po delší odmlce jsme zase vyrazili na soutěž. Cesta byla příjemná a krátká, od Hranic nás dělí sotva 50km. Předpověď počasí slibovala jen občasné přeháňky a mírný větřík, aby se soutěžící a jejich stroje nepřehřívaly.

Po našem příjezdu už byl na letišti čilý ruch, někteří přijeli již v pátek a nocovali v autech, nebo stanech. Konečně se na jedné soutěži setkali piloti ze všech koutů republiky, plus již tradiční zástupce Slovenska, Palo Polonec. Konečný počet pilotů se zastavil na čísle 34 v kategorii RCEK a 8 ve „velkých RCEK“.

Devět startovišť, dostatek časoměřičů, výborný bufet, příkladné nazvučení i řízení soutěže, vše vypadalo tak, že zdárný průběh nemůže být narušen. Dokonce i samotný začátek byl přesně podle harmonogramu a tak se začalo létat.

První kolo se odlétalo v „oleji“ a nalétat maximum nebyl problém ani z poměrně malé výšky. Nicméně většina létala jistotu v podobě 25-30sec motoru. Jediný Palo Polonec riskoval a jeho výkon po asi 15sec motoru byl fantastický. V dalším kole se začínalo rozfoukávat a pilotů, kteří riskli krátký motor, začalo přibývat. Někdo byl úspěšný, někdo ne. Je hodně dobrých soutěžících, ale jen jeden Luděk Novotný. Pokud letí v rundě, nebo jen někomu radí, je to pro ostatní pohroma. Výborně taky létal Luboš Vaňura, který v třetím kole, v ne zrovna ideálních podmínkách motoroval asi 16sec a ostatním (hlavně mi) pěkně nadělil.

Kolem poledne přišel první déšť, který po asi 40minutách ustál a soutěž mohla pokračovat.

Od čtvrtého kola již foukalo dost a hodně pilotů mělo problémy nalétat potřebné maximum a hlavně přesně přistát. I Radek Novotný se sotva dostal potřebných 75m od svého startovního bodu a modelů v přilehlých polích začalo přibývat . Opakovací lety nebyly výjimečným jevem.
Základní část mířila ke svému konci a na start šla poslední skupina pátého kola. Podmínky byly příznivé a tak před desátou minutou začalo společné přiblížení na přistání. Jelikož jsou v Hranicích přistávací body za sebou ve směru větru, domluvili jsme se s Radkem Novotným, že já budu přistávat zprava a on zleva. Bohužel Radkovi přistání znepříjemnil můj časoměřič, který stál za mnou, ale mezi Radkovým bodem a blížícím se modelem.
A začala první ze série bouřek, R. Novotný podal protest, který se poměrně emotivně, dlouho a hlasitě řešil.
Protest byl myslím zamítnut.

Můj osobní názor na vzniklou situaci je tento: na ploše byli jen ti, kteří tam měli být. Bylo to páté kolo a všichni již věděli, jak jsou přistávací body rozmístěny a kde stojí piloti, pomocníci a časoměřiči. Můj časoměřič nikde neočekávaně nevkročil, jen stál na svém místě a soustředil se na moje přistání. Že nereagoval na Radkův křik, ať uhne, je pochopitelné a těžko po někom chtít, aby se v 9:55 kamkoliv přemisťoval. Chybu bych viděl u pomocníka Radka, že s dostatečným předstihem neupozornil mého časoměřiče o svém úmyslu přistávat z druhé strany než naprostá většina soutěžících. Toliko k první bouřce.

Co následovalo, se nebojím nazvat apokalypsou na modelářskou soutěž. Liják provázený vichřicí ničil vše, co mu stálo v cestě. Ti, kteří nestačili své modely schovat do auta, je našli v lepším případě promáčené, v horším i rozlámané. Snad dvacítka odvážných se snažila udržet velký přístřešek, ale proti těmto silám jsme byli bezmocní, jeden silný poryv ho poskládal jako domeček z karet. Snad tu hrůzu přežila elektronika, kterou hraničtí kryli vlastními těly .
Ti, kteří neprchli, poté přiložili ruku k dílu a pomáhali domácím, jak mohli. Přítomná byla i starostka Hranic, která pomáhala i těchto podmínkách, co jí síly stačily. Všem, těmto totálně promáčeným a unaveným patří obrovské díky.

Z pochopitelných důvodů neznám umístění jednotlivých soutěžících, ale myslím, že jsme vyhráli všichni. Letící stan mohl …

Fotky.

Pro lmk.polanka Radim Barč