Tak máme za sebou za sebou letos poslední polaneckou soutěž RCEV. Ale popořádku.

Když jsem po uzavření přihlášek viděl číslo 17, byl jsem nadšený. Naneštěstí jeden z borců při předsoutěžním ladění přišel o svůj brus a odhlásil se. I tak beru šestnáct pilotů jako nadstandardní
počet a věřím, že příští rok bude ještě lépe.

Letošní sluneční aktivita nám dává pořádně zabrat a předpověď na sobotu byla nemilosrdná. Ještě ráno nám předpovídači slibovali jasno, 30-33°C a vánek 1- 2 m/s. Podle toho vypadalo oblečení většiny přihlášených, kraťasy, triko a nějaký sandál. Skutečnost však byla jiná, totálně zataženo s oparem a základnou mraků v asi 250m a svěží vítr 3-4m/s, teplota pod 20°C. Navlíkali jsme na sebe, co jsme měli a ti co neměli, „mrzli“.

V takových podmínkách je termická aktivita zrádná a žádné orgie se nekonaly. Vypínalo se kolem 150m (spíše výš) a pak nastala loterie, kterým směrem se vydat. Někdy se vyplatilo slabý stoupák točit, jindy přineslo více užitku poletování pokud možno bez zásahů do řízení. Návraty proti větru byly nelehké a častokrát nastoupaná výška nestačila k pohodovému návratu. Celkově byla soutěž zajímavá, nikde v okolí plochy nebylo místo na které by se dalo spolehnout. Chvíli vynikající pravá strana je za pár minut pohromou, rychlé rozhodování a okamžitý úprk jinam, jsou jedinou šancí na úspěch.
Po dvanácté hodině začalo slunce žhnout a termická aktivita nabírala na intenzitě. Zbývaly však poslední dvě kola. Někdo držel vydobyté pozice zuby nehty, jiný riskoval, aby o pár míst povyskočil a jak to tak bývá, někomu se zadařilo, jinému zase ne.

Nikam se nespěchalo, šest kol při třech skupinách zvládáme odlétat za 4- 5 hodin a tak i s přestávkami na vytištění výsledků je před druhou hotovo. V nabídce kateringu bylo jen kafe, čaj a domácí buchta, obojí však vynikající kvality za což Mirkovi Strykovi a jeho paní velmi děkuji.

Na našich soutěžích využíváme takzvaného superrozhodčího, před každým letem tajně vybere jednoho pilota a měří jeho čas dalšími stopkami. Taky kontroluje zapsanou výšku a někdy i body za přistání. Na jedinou nepodstatnou výjimku vše sedělo na „milimetr“! Oni ani všichni piloti neví, že po odevzdání kartičky, někdy následuje kontrola zápisu a o to je toto zjištění radostnější.

Teď už jen překontrolovat výsledky a vyhlásit nástup. Pro šest nejlepších máme nachystány drobné ceny, tři si odnesou i poháry.

Na závěr ještě jednou děkuji Mirkovi Strykovi a Jardovi Osobovi, bez jejich pomoci by to opravdu nešlo!!!

Celkové výsledky.

Fotky- M. Noga, J. Kremer