Na náš poslední letošní závod jsme vyrazili do blízké ciziny, na letiště v obci Horky u Žiliny.

Sestava tradiční- Barč, Kurečka, Kristian, Odehnal.

Jelikož bylo v kategorii F5J přihlášeno asi 30 pilotů a v malých outrunerech (RCEK) dokonce 42, rozhodnul pořadatel o posunutí začátku soutěže na 8:30hod. Myslím, že stojí za úvahu „standardizovat“ dřívější začátky soutěží vždy. Na vše je více času, pokud nás spaluje slunce, dříve mu unikneme, když je nehezky máme čas přečkat dešťovou přeháňku.

Předpověď počasí strašila větrem 6m/s s nárazy kolem 12m/s. To se nevyplnilo a čekal nás nádherný polojasný den, pro soutěž jako stvořený.
Od sedmi ráno jsme se začali sjíždět a v osm už byla na ploše snad třísetmetrová řada aut.
Pro tuto soutěže chtivou masu připravili pořadatelé deset startovišť a dostatek pravidel znalých časoměřičů. Hlavní rozhodčí byl vybaven megafonem a v případě výpadku ozvučení okamžitě nastoupil s živým odpočtem. Organizace byla na velmi vysoké úrovni a snad poprvé nenastal žádný časový skluz, naopak jsme skončili dříve, než předpokládal rozvrh závodu.

Opět a zase nikdo z kolegů nepřispěl žádným postřehem, tak soutěž popisuji pohledem svým.
Deset startovišť slibovalo líté boje a to se naplnilo, získat tisícovku je stále složitější. Většina soutěžících v malé kategorii motorovala zhruba 35sekund. Překvapily mě velké F5J, kde jsem předpokládal podstatně menší vypínací výšky, našly se výjimky, ale odhaduji, že většinou se vypínalo kolem 250-300m.

Termika byla nevyzpytatelná, chvil kdy nosilo celé nebe nebylo mnoho a to přispělo k zajímavosti celé soutěže.

Horkou chvilku jsme si zažili při opakovaném startu velkého F5J modelu. Po odhozu se z éra odlomilo jedno ucho a model uháněl pod plným plynem přímo na naše depo. Naštěstí pilot neztuhnul a zapíchnul model do země asi 35m před nás.
Co považuji za naši výhodu je bodování přistání po 20cm, trefit dvoumetrový kruh není až tak velký problém. Naopak mi dělala potíže slovenská varianta odpočtu, jsem zvyklý na náš odpočet a chvíli mi trvalo zvyknout si na jinou variantu.

Ve třetím kole se nad plochou objevili tři dravci a já zrovna startoval, pokud pořádně zariskovat, tak teď! Se mnou se do rizika pustil i Lumír Honěk, on vypínal kolem 15 vteřiny, já hned po něm. Opravdu se risk vyplatil, Lumír opakoval start a já si odbyl škrtací let. V jedné chvíli to vypadalo, že snad i nastoupám, ale nakonec jsem byl rád, že jsem nemusel pro éro moc daleko.

Zbylá čtyři kola jsem své skupiny vyhrál a tak letos poprvé 4000 a postup do finále z prvního místa. Další letadla s označením CZE ve finále pilotovali- Aleš Krátký, Luboš Vaňura a Ivan Havlík.

Ve finále mi poprvé nevyšel rozpočet na přistání a já musel éro posadit v 14:59 za pouhých 85bodů. V tuto chvíli mě to stálo celkové vítězství. Nejlépe finále zaletěl Aleš Krátký.

A pak přišlo to, co jednou přijít muselo. Byl podán protest proti rozměrům vrtule na Alešově modelu.

Přeměřovaly se modely prvních tří soutěžících a Aleš měl smůlu, jury naměřila 248,5mm a následovala diskvalifikace. Smutné na tomto případu je, že Aleš nezískal nedodržením pravidel žádnou výhodu a jen svou nedůsledností se připravil o zasloužené vítězství.

Apeluji na všechny soutěžáky, překontrolujte si potřebné rozměry a hlavně u hmotnosti počítejte s přesností používaných vah. 502g naměřených doma nemusí stačit, sám bych se s modelem pod 510g nikde neukázal. Vím, někteří jedinci mají veliké ego a žijí v přesvědčení, že uhádají vše, ne vždy to však vyjde. Pro zajímavost, můj model hmotí 540g a vrtule má průměr 254mm.

Konečné výsledky po diskvalifikaci vypadají takto:

1. Radim Barč
2. Karol Chyba
3. Peter Jurkovič
4. Luboš Vaňura
5. Ivan Havlík
10. Franta Odehnal
12. Libor Kristian
14. Ivo Kurečka
16. Pavel Kovařík
19. Lumír Honěk
22. Jan Honěk
25. Jarda Šmehlík
26. Petr Kuráň

Děkujeme pořadatelům za skvěle připravený závod a těšíme se na brzké shledání ať na českých nebo slovenských plochách.

Pár fotek.

Výsledková listina.

Pro lmk.polanka Radim Barč