20°C, mírný větřík, po obloze pomalu plavou bílé obláčky, fantastické podmínky k čemukoliv. Jen ve Vsetíně ani taková idylka nestačí ke klidné soutěži. To údolí je termicky zakleté! Aby jste tady byli úspěšní, potřebujete kromě zkušeností a umu i malinko štěstí.

Přijeli jsme před osmou a to už byli utáboření Malčíci, Ditmarovi i duo Vaňurů. Tak rychle poskládat modely a hurá za nimi na zkušební lety. Po chvíli dorazil Aleš krátký a postupně všech 26 soutěžících. Mimochodem, nový Alešův Daidalos je impozantní, moc povedený model.

První kola byla ještě relativně klidná, žádné silné stoupáky a tak rozdíly mezi

Pankrác, Servác a Bonifác!
Ti tři můžou za to, že ten kdo podcenil zateplení, odcházel brzy a zcela promrzlý. Ale popořádku.

Kolem třinácté hodiny zakryl šedivý mrak poslední kousek modré oblohy, kterým k nám mělo šanci proniknout slunce, vítr se ustálil na 7m/s, teplota na 8°C a my mohli zahájit první klubovou akci v tomto roce.

I přes nepřízeň počasí se plocha začala plnit a ve tři nebylo kde zaparkovat! Díky všem, kteří neúnavně předváděli své modely a díky nim měli mnozí příchozí neustále na co koukat.

Po zimní přestávce se nám opět roztáčí kolotoč soutěží a premiéru na Moravě uspořádali hoši z Ikarusu, na polním letišti v Trnávce. Polovina dubna je odvážný termín a počasí nám po celý den připomínalo, že v tomto čase postávat celý den na louce, není ten nejlepší nápad. Naštěstí nepršelo, teplota však nepřekročila 10°C, slibovali patnáct, naopak vítr se umoudřil a ani v nárazech nepřekračoval 10m/s.

Účast byla solidní, 23 pilotů (létalo nakonec o tři méně), vesměs známých tváří se začala sjíždět již od brzkých ranních hodin. Pro některé tento den znamenal otření prachu z křídel a první letošní start, jiní přijeli po mnoha tréninkových startech patřičně připraveni.

Modely a jejich vybavení zůstaly stejné jako v loňském roce, žádné převratné novinky jsem nezaznamenal.

Od rána se vášnivě debatovalo a hlavním tématem byly motory a finálový let. Ohledně finálového letu ke shodě nedošlo,

Jarní počasí dovolilo letos uspořádat brigádu nezvykle brzy.
V rámci možností jsme upravili příjezdovou cestu a co možná nejvíce srovnali vlastní letiště. Traktůrek se nám porouchal, tak jsme museli válec tahat za autem. Šlo to docela dobře.
Velice děkuji všem, kteří byli ochotni přiložit ruku k dílu. Jmenovitě Petru Slezákovi, Jirkovi Kremerovi, Frantovi Odehnalovi, Petrovi Vyležíkovi a Ivo Kurečkovi.
Zvláštní poděkování patří Mirkovi Strykovi, který dokonale připravil vše potřebné.
.
.

Pro zjištění aktuálního stavu pohonných akumulátorů v modelech RCEK používám pouze otáčkoměr. Jednoduše nabiju aku a před startem změřím otáčky. Okamžitě zjistím, jak na tom daný aku je.

Abych měl z čeho vycházet, vždy po pořízení nových baterek tyto doma proměřím.

Měřím při pokojové teplotě 23-25°C, nový akumulátor je vždy poprvé nabitý proudem 0,8C. Poté vybitý 1OA na napětí 7,6V a po asi hodinové pauze znovu nabitý proudem 1,5C. Následuje přesně patnáctiminutová prodleva a poté měření otáček, proudu a napětí.