RCEK a RCEJ Valašské Klobouky 2010- soutěž za zajímavých povětrnostních podmínek.

Jinými slovy, bylo hnusně, pršelo a foukal silný vítr. To však není vše, nízká oblačnost častokrát skryla letící modely na několik sekund. Je to velmi nepříjemná situace, která na klidu rozhodně nepřidá, ale pěkně popořádku.

Přijeli jsme po osmé hodině ranní a přivítal nás hustý déšť a zima. Tři hodiny klábosení utekly jako voda, na obloze se objevila alespoň nějaká kresba, déšť téměř ustal, rozfoukalo se pěkně po valašsku a tak nic nebránilo vyhlásit v 11:15hod start prvního kola RCEK.

Soutěž byla vyhlášena v kategorii RCEJ klasicky na čtyři kola se škrtáním nejhoršího výsledku, RCEK na čtyři kola bez škrtání a finále.

Většinou stačí k nalétání maxima motorovat 30-35 sekund, ne tak na Valašsku. Začínalo se vypínat po 40 a ti nejlepší dokázali naklouzat i PĚT minut. Nakonec se doba motorování ustálila na jedné minutě, naklouzat však maximum bylo téměř nemožné. Kdo nebyl přítomen neuvěří, ale na víc naše pilotní umění nestačilo. Bylo zajímavé sledovat jak mohutný vítr unáší MiniCorado, Scorpiona, Q11, Elan o papírácích ani nepíšu. Dostat se kupředu znamenalo zvednout odtokovku a tlačit, opadání v tomto režimu bylo katastrofální. Po urputném boji ve vzduchu nastal další oříšek, dostat model (pokud možno celý) co nejblíže k přistávacímu bodu. Tento manévr nepřežilo nezvykle mnoho modelů, jen Standa Vinklárek přišel o tři svá letadla.

Jarda Šmehlík už má k dispozici nový motor Mega RCEK a jeho parametry nevypadaly při stoupání vůbec špatně, rozhodně neztrácel. Žádné další novinky k vidění nebyly.

Létalo se i při silném dešti, tak bych za vítěze označil všechny, kteří dokázali soutěž dokončit, nicméně po základní části se do finále kvalifikovali tito borci v pořadí:

1. Jarda Šmehlík (vlastní)
2. Radim Barč (Scorpion)
3. Aleš Krátký (MiniCorado)
4. Libor Kristian (Q11)
5. Lumír Honěk (Elan)

A začalo nesmírně zajímavé finále. Z pěti startovišť vypustilo pět modelářů pět letadel. Po asi 60 vteřinách motoru se vyplo a přišel první mrak. Z toho však vylétly jen čtyři modely a tak zběsilým páčkováním hledal každý svůj model. Aleš Krátký byl ten, jehož éro bylo unášeno větrem, ale zatím vše dobře dopadlo a model na obloze našel. Po dalším mraku vylétly ze skupiny 4 modelů jen 3. Situace byla o to horší, že tyto tři modely spokojeně řídili čtyři piloti. Z depa už křičeli, že v dálce padá k zemi model. I po jeho dopadu trvalo nějakou minutu, než nám došlo, že někdo řídí cizí model. Černého Petra si tentokrát vytáhnul Libor Kristian, jeho Q11 dopadla asi kilometr od letiště. Štěstí v neštěstí je, že model brzy našel, odnesly to zlomená křídla a trup. Poté už se finále dolétalo v klidu s těmito výsledky:

1. Radim Barč (Scorpion)
2. Aleš Krátký (MiniCorado)
3. Jarda Šmehlík (vlastní)
4. Lumír Honěk (Elan)
5. Libor Kristian (Q11)

I přes nepříznivé počasí to byla velmi zajímavá a poučná soutěž. A ty klobásy…

Celkové výsledky.

Jen pár fotek.

Pro lmk.polanka Radim Barč