Poté, co jsme se dozvěděli, že Vsetínští kolegové nejsou schopni pro technické a organizační potíže uspořádat svou druhou soutěž RCEK, padlo rozhodnutí zhostit se tohoto úkolu ve spolupráci Dino, Polanka, Ikarus.

Pár mailů, telefonátů a bylo domluveno vše potřebné. Jen se nám nepodařilo zajistit dostatek časoměřičů a tak poprvé na moravské soutěži došlo k samoměření. V tomto ohledu nedošlo k žádným nepříjemnostem ani sporům, za sebe ale musím napsat, že upřednostňuji i po této zkušenosti oficiálního časoměřiče na každém startovišti.

Přijeli všichni, jen Ivo Kurečka zaspal a tak odpadl jeden z kandidátů na vítězství.

Pro zpestření jsme vytvořili taky týmy a tak probíhal lítý souboj na dvou frontách, jednotlivci a týmy.

Vytyčených osm startovišť dovolilo létat na tři skupiny v kole a v klidu odlétat všech pět základních kol a finále i s pauzou na oběd.

Počasí nám připravilo zajímavé podmínky, zataženo, příjemných 22°C, poměrně silný vítr a hlavně nepříjemnou turbulenci nad plochou při přistávání. K tomu mám zážitek ze čtvrtého kola. Dolétávám maximum, rozpočet na přistání, jsem tak 15m od bodu a najednou se letadlo přesunulo bez možnosti ovlivnit směr asi 8m vlevo. 60 bodů za přistání je daň za tuto zkušenost.

Aleš Krátký pro změnu spálil motor, na tom by nebylo nic tak mimořádného, kdyby to nebyl klasický AXI 1820ot/V. Zdá se, že hlavní příčinou této patálie byl kablík mezi pláštěm motoru a trupem.

Častěji než je obvyklé docházelo k situaci, že se ve vzduchu do konce pracovního času udržel jeden, jindy dva piloti a zbytek startovního pole vyráběl jednu škrtačku za druhou. Přesto po základní části ztrácel druhý v pořadí 0,33 bodu a třetí 0,78 bodu na vítěze. Vypadá to jako těsný výsledek, kdy o všem může rozhodnout drobná chybka, opak je však pravdou a do finále šlo jít i se zpackanými dvěma lety.

Prvně vyhlášena soutěž družstev dodala chuť do létání i těm, kteří po pár kolech ztratili šanci na slušné umístění v absolutním pořadí. Pocit, že to ostatním členům týmu nesmí pokazit, dávalo létání nový rozměr až do samotného konce.

S přehledem zvítězili hoši v červených tričkách, jimž na zádech zářil nápis LMK Polanka a to průměrem 4721 b. na člena týmu.

Druhý skončil Malčateam- 4524 b.
Třetí: Dino- 4485 b.
Čtvrtý: Bezejmenní- 4399 b.
Pátý: Ikaran- 3933 b.
Šestý: Kocourkov- 3871 b.

V základních kolech se nejvíce dařilo a do finále tedy nastoupili tito borci:

1. Kurjan Petr- 1000 (Dino)
2. Barč Radim- 999,67 (Polanka)
3. Odehnal Fr.- 999,22 (Polanka)
4. Kristian L.- 993,95 (Polanka)
5. Zemančík K. – 986,24 (Mar. Údolí)
6. Matula On.- 968,79 (Ikarus)
7. Slezák Petr- 960,3 (Polanka)
8. Vohralík M.- 951,21 (Ikarus)

Finálový let, jako je už letos zvykem, celkovým pořadím pěkně zamíchal. Kdo zvolil držet éro proti větru, měl smůlu. Ti, kteří se nechali zafouknout, slavili úspěch. A je v tom kus kouzla, činí možná finále ne zcela spravedlivým, na druhou stranu nesmírně zajímavým a napínavým do samotného konce.

Přistál poslední finalista, PC zachrastilo a vydalo ortel:

1. Slezák Petr
2. Vohralík Martin
3. Kurjan Petr
4. Matula Ondřej
5. Barč Radim
6. Odehnal František
7. Kristian Libor
8. Zemančík Kristián

Několik fotek Jirky Kremera.

Celkové výsledky jsou na stoupák.cz

Po soutěži představil Aleš Krátký nový stroj z dílny Martina Bílka- Boreas. Plnokrevník pro kategorii F5J ještě není zcela dokončen a tak probíhaly hlavně pevnostní zkoušky křídla. Hodně utažený přemet po rozjetí nezpůsobil žádné potíže a i různé „prostocviky“ nechávaly křídlo klidným. A až dostane odpovídající trup…

Pro lmk.polanka Radim Barč