Zajímavá, moc zajímavá soutěž.

Ve Vsetíně si není nikdo do poslední chvíle ničím jistý a úspěch se rozplyne rychleji než řekneš borůvkový koláč.

Tentokrát se nás sešlo osmnáct a světe div se, nepršelo! Vítr o rychlosti 10-12m/s nás už nemůže překvapit, ale vsetínské ovzduší, to mě pobaví vždy náramně. Hoši ze západu, ukažte se někdy na Valašsku, potřebuji vědět, jestli jsme opravdu taková trdla, nebo by i vám přibyla nějaká vráska na čele. Dobře vím, že letím totální rozpad, ale ten valašský vzduch mě prostě nepustí nikam a během chvíle přistávám stylem harrier. Vidět dvě éra vzdálené jen kousek od sebe, přičemž jedno stoupá a druhé klesá je jev naprosto normální a když si během chvíle prohodí vertikální směr, je vidět jen mrznoucí úsměv na tváři nešťastného pilota.

K vidění bylo i krásné přistání na špičku vzrostlého smrku, naštěstí s dobrým koncem. Jarda Šmehlík spálil novou Megu a to ho stálo jinak jisté finále. Taky se vyskytly nějaké problémy se spárováním systému Spectrum, přesné informace ale nemám.

No nakonec jsme se propotili ke konci závodu. Někteří se štěstím, jiní po vynikajícím výkonu dosáhli na finále, tady ať se každý zařadí sám, já šťastlivec mám ale jasno. Po základní části (4 kola bez škrtání) vypadalo pořadí takto:

1. Zdeněk Malčík
2. Aleš Krátký
3. Franta Odehnal
4. Luboš Vaňura
5. Radim Barč
6. Jan Honěk

Finálový let byl opět zážitek pro silné nervy. Přistál jsem v šesté minutě a rozhodnul se pro opakovací let, Aleš mě následoval po několika sekundách. I Jan Honěk chtěl opakovat, ale jeho motor vypověděl službu po chvilce chodu a bylo po nadějích. Zbylí tři finalisté přistáli do sedmé minuty a opakovat se nerozhodli. A teď už šlo jen o to, jestli se udržíme s Alešem ve vzduchu až do patnácté minuty. Ve dvanácté minutě jsme se ocitli zhruba v padesátimetrové výšce, asi 150m od sebe a začalo vychytávaní přízemních nulek. Chvíli jsem se chtěl vydat já za Alešem, po chvíli on za mnou. Maximum se nám oběma podařilo a mělo rozhodnout přistání, já 94, Aleš 97. O prvním místě tedy rohlodlo to, že jsem se rozhodnul pro opakování o 15 vteřin dříve než Aleš. Pro mě to bylo nejnapínavější finále letošního roku!

Finále tedy dopadlo takto:

1. Radim Barč (Scorpion)
2. Aleš Krátký (MiniCorado)
3. Franta Odehnal (vlastní)
4. Zdeněk Malčík(Q11)
5. Luboš Vaňura(Daidalos)
6. Jan Honěk (vlastní)

Děkujeme Vsetínským za krásný, napínavý závod a už se těšíme na jeho třetí část.

Několik Fotek.

Celkové výsledky.

Pro lmk.polanka Radim Barč