Poslední moravská RCEV v letošním roce je za námi.

Kdo nepřijel prohloupil, byla to soutěž pestrá ve všech ohledech. Pro toto Dino platí, že vyhrál ten, kdo si své éra odvezl domů ať už neporušené, nebo pro to, co z nich zbylo.

Ráno bylo idylické, sluníčko, teplo a mírný vánek. Jenže předpověď předpovídala sice teplo a slunečno, ale taky pořádný vichr. První kolo se ještě odlétalo na pohodu, od druhého začalo na Dinu peklo. On vítr kolem 6m/s s nárazy 12m/s není až tak výjimečný, výjimečné je ale okolí tohoto plácku, které vytváří nenapodobitelné podmínky.

Nebudu popisovat nalomená křídla, utržené ocasky a prasklé trupy, to by bylo na dlouho, Tak jen podstatné věci.

Alešovo éro jsme po soutěži našli šikovně zavěšené na stromě v asi 20m, 500m od plochy. Jestli už ho má doma nevím, při mém odjezdu ještě sháněl schopného stromolezce. Ani nevím, co bylo příčinou havárky, možná ztráta signálu, nebo koncentrace, nebo polohy…

Pavlovo letadlo se našlo po soutěži u nedaleké vlečky. Dle mých informací je křídlo v opravitelném stavu, trup asi na kaši.

Petrovo letadlo, které přejel Pavel autem, když odjížděl hledat svoje letadlo vypadá, no jako letadlo přejeté autem.

Nakonec Jirkovo éro zaříznuté do šňůry pořadatelského stanu má jen kosmetické újmy.

Z patnácti přihlášených přijelo čtrnáct a celou soutěž dolétalo tuším jedenáct borců!

Objevily se dva názory, jeden byl podmínkami nadšený, druhý by v podobných podmínkách raději soutěž zrušil. Já zastávám spíše názor první, ne že bych chtěl létat jen v takovém vichru, ale jako zpestření je to prima. Prostě „mokrý“ závod, nejede se tak rychle a v zatáčkách to klouže, ale všem stejně!

Po šesti odlétaných kolech se vše spočítalo, překontrolovalo, nastoupilo a vyhlásily se výsledky. Poklona patří všem, kteří přijeli, na bednu to z nich dotáhli tito tři:

1. Ondra Matula
2. Radim Barč
3. Franta Holešínský

Obrovské poděkování patří Petru Koláskovi, který s drobnou pomocí Aleše soutěž organizoval.