Polní letiště v Trnávce je pro modeláře stále mimo provoz,
proto hoši z Ikarusu hledali pro svoji soutěž RCEV náhradní plochu.
Dohodli jsme se, že jim náš klub poskytne přechodný azyl v Polance.
Deštivé počasí ale bylo proti a proměnilo příjezdovou cestu v tankodrom.
S laskavým svolením zástupců Družstva vlastníků Polanka tak přišla na řadu
nouzová varianta, louka vedle zpevněné cesty.

Předpověď počasí nebyla příznivá a tak ředitel rozhodl odlétat pět kol bez finále.

Modrá obloha bez mráčku, vánek do 3 m/s a horko nás přivítalo na Hranické soutěži malých výškoměrů RCEV. Po našem příjezdu už pořadatelský tým jen dokončoval přípravy a po několika zkušebních letech jsme zváni na před soutěžní brífink, kde se dozvídáme vytyčení letového koridoru, počet letových kol a nakonec dostáváme rozpis letů.

Do prvního kola zbývají vteřiny, nervozita stoupá, zazní gong a jde se na to. Vypínací výšky jsou různé,
každopádně pohoda z ranních testovacích skoků je pryč a bojuje se o každý metr.

Registruju staronové tváře a taky některé modely vidím poprvé,

První ze tří soutěží v Polance je za námi.

Zkusili jsme jinak uspořádat letovou plochu a myslím, že se to vyplatilo. Tradiční organizátoři pánové Stryk, Osoba a Vyležík vše zvládají s přehledem. My ostatní se můžeme soustředit jen na své výkony.

Předpověď počasí vyšla na 100%, polojasno s větrem 4-6 m/s, kolem druhé odpoledne pár kapek které ani nestojí za řeč.

Start prvního kola byl proti plánu zpožděn jen o pět minut a věřím, že příště již David vstane včas!

Mám začít o F5J, RCEV, nebo opět a znovu vyzdvihnout práci Potůčků a Malčíků?
Začnu poděkováním, oni si to zaslouží. Děkuji za fantastickou soutěž, neméně kvalitní grilované speciality a celkový servis. Díky, díky, díky!!!

Dorazil jsem až v sobotu po obědě a tak stihnul jen závěrečná kola a finále F5J. Za ideálních podmínek vykružovaly tyhle orchideje každou nulku. Některé stroje už mají jen lehce nad 1200g, kdo si tipne, kde je hranice? Létají však krásně a když se spojí s dobrým pilotem, je na co koukat.

Předpověď počasí nebyla příjemná, z dvanácti přihlášených dorazilo deset!
Ani těch dvanáct by nebyl žádný zázrak, ale deset je na pováženou.

Počasí- pro někoho super, pro jiné peklo. Polojasno s proměnlivým větrem, kde silný stoupák jen těsně míjí množství klesáků. Před posledním letem přišla bouřka, trvala jen asi 30 minut a tak se soutěž odlétala celá, šest kol bez finále.

Výkony- jemně řečeno, k zamyšlení. Vypínací výšky připomínaly spíše RCEK než výškoměry. Když jsem na svém výškoměru viděl poprvé 230m zamrazilo mě, podruhé se mi už chtělo blít.