Máme první přeborníky kategorie RCEV!

Ale popořádku. Domluvil se pronájem polního letiště v Trnávce, pojízdný bufet a toaleta. Koupily se poháry, zajistilo ozvučení, centrála i počítačové vybavení. Spočítaly se celkové náklady a ty se podělily předpokládaným počtem startujících. Při 25 pilotech bychom byli v haléřovém plusu. Přijelo nás jen 19. Při prezentaci jsme se přesto setkali s názorem, že je to drahota (300Kč). Není přátelé, opravdu není!

Hodnotné ceny poskytly firmy Aerobtec a Hořejší, velmi děkujeme.

V pátek odpoledne začaly přípravy na letišti a také se začali sjíždět první nedočkavci. V sobotu se jen zprovoznilo PC a zvuk a mohlo se začít. Abych pravdu řekl, malé nedostatky se vyskytly a za ně se ještě jednou omlouvám.

Přebor byl vypsán na deset kol bez finále, šest v sobotu a čtyři v neděli. 6 startovišť a 4 rundy v kole. Ředitel závodu, s přihlédnutím k vývoji počasí, nakonec rozhodl odlétat v sobotu 7 kol a v neděli 3. Nikdo proti změně nic nenamítal a rozhodnutí se ukázalo jako správné. Samoměření s jedním „superrozhodčím“ se ukazuje jako dobrý kompromis.

Odstartovala první skupina prvního kola a první dramatický okamžik na sebe nenechal dlouho čekat. Po srážce jeden model klidně pokračuje v letu, ale druhý se zlomeným trupem míří rychle k zemi. Vzrostlé obilí zabránilo dalším škodám a po bleskové opravě stihnul p. Mrázek opravu v poslední skupině. K další fatální srážce nedošlo, o ťukancích se netřeba zmiňovat. Po celou sobotu panovalo ideální počasí, byly k vidění úžasné výkony i lety vysloveně zpackané, ostatně jako vždy. Pokud člověk umí, má odvahu a nalétáno, dostaví se ve chvílích nejtěžších i nezbytné štěstíčko. Jen na chvíli se závod přerušil, hrozila bouřka, chvíle oddychu přišla každému vhod. Kolem páté odpoledne přistála poslední runda sedmého kola, spočítaly se průběžné výsledky a my měli padla. Většina pilotů odjela do nedalekých domovů, krajánci, Aleš s manželkou a já zvolili bivak na ploše. Klábosilo se do půlnoci a pak se zalehlo k zaslouženému odpočinku.

Neděle začala nešťastně pro Aleše, sám si autem přejel obě křídla. Ucha to překvapivě přežila, ani serva nejevila známky poškození. Aleše to nakoplo k vynikajícím výkonům a křídlo s dezénem Barum jelo v zatáčkách jako po kolejích. Jen nevím jak je to vlastně s tím přesným dodržením profilu.

Kdo čekal v neděli jen dolétání soutěže, mýlil se. Bojovalo se do posledního okamžiku! Radek Malčík prohrál souboj o nejníže vypínacího pilota až posledním letem.
Když si promítnu celý víkend, vidím tři Malčíky kteří si letí vlastní závod, opravdu jsou v tuto chvíli někde jinde, a zbytek pole.
Spočítaly se výsledky, vše dvakrát překontrolovalo, vyhlásil se nástup.

Jako první se vyhlásil pilot, který dokázal nalétat nejdelší čas z nejmenší výšky. První pohár si odnáší Petr Malčík!

Všichni létali dobře, jenže o trošku více dobře si se všemi nástrahami poradili:

1. Radek Malčík
2. Petr Malčík
3. Zdeněk Malčík

Všem upřímně gratuluji, poháry jsou ve správných rukou.
Nakonec se losovali výherci věcných cen, na všechny se nedostalo, ale tak už to chodí.
Sbalil se tábor a my se rozjeli k domovům. Přes drobné nedostatky se akce povedla a už se těším na další klání.
Dvoudenka má něco do sebe, každý týden nee, ale jednou za rok…
Jediné co mě mrzí, je malá účast borců z Čech. Možná, kdyby se našel pořadatel někde na půli cesty, třeba v Hradci, to by bylo!

Během soutěže nebyl podán žádný protest.

Celkové výsledky.

Fotky.

R. Barč